Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Než budu dále pokračovat v tom jak jsou ovce a pastýři v biblických dějinách zastoupeny, uvedu poznámku, že po příchodu Izraelitu do zemi zaslíbené, se další období děli na:

 

 1, období soudců

 

 2,období králů trvající /Judsku/ až do Babylonského zajetí

 

  3,Období po Babylónském zajetí do příchodu zaslíbeného mesiáše, tj. Ježíše Krista  kdy toto území ovládaly velmocí, která po sobě následovaly a to Babylónská, Médská a Perská, Řecká, Římská.

 

 Výjimkou je období po Makabejském povstání, kterým se podařilo odstranit Syrsko-helénistickou nadvládu  Antiocha IV. Ten údajně chtěl v Jeruzalémském chrámu, který byl po návratu z Babylónského zajetí obnoven Zorobábelovým vedením obětovat vepře.

  Toto Makabejské období trvalo za neustálých ozbrojených šarvátek přibližně 100 let, od roku 165 př.n.l. do roku 63 př. n.l., kdy už rozhodující moc na Blízkém Východě vykonávali Římané.

  Mezi lidmi je hodně rozšířena zpráva o Betlémských pastýřích a to v souvislosti s Ježíšovým narozením. Méně je už ale známa zpráva o jednom Betlémském pastýři který tu pásl stádo ovcí svého otce Izai a to o nějakých tisíc let před tou události, k níž došlo v době Ježíšova narození. O tomto muži, který se měl stát budoucím Izraelským králem se můžeme dočíst v 1 Samuelově 16,11. „Potom řekl Samuel k Izai: Jsou-li to již všickni synové tvojí? Odpověděl: Ještěť zůstává nejmladší, a aj, pase ovce…“  

 

 To se ale už dostáváme do začátku doby králů, kdy v Izraeli kraloval první král Saul a právě po něm měl nastoupit jako král tento mladičký pastýř. David tento budoucí král vynikal v mnoha ohledech jak o něm podal Saulovi zprávu jeden z jeho služebníků: „I odpověděl jeden ze služebníků a řekl: Aj, viděl jsem syna Izai Betlémského, kterýž umí hráti, muže udatného a bojovného, též správného a krásného a jest sním Hospodin.

  Protož poslal Saul posly k Izai, řka: Pošli mi Davida syna svého, kterýž jest při stádu!“ 1 Sam. 16, 18,19.

 Stalo se už jakýmsi pravidlem, že tyto velké biblické osobnosti předtím než byli pověřeny náročným úkolem, byli nejprve pastýři ovcí.

 

 Pastýřský život v nich vypěstoval ty nejušlechtilejší vlastnosti jak to vidíme u Davida že se nejen naučil hrát na harfu a jiné hudební nástroje ale vypěstovalo v něm takové vlastnosti jako je statečnost, houževnatost či odvahu jak na to poukazuje následující příběh. Když se Izraelské vojsko mělo bránit proti dávnému nepříteli-Filištínům. V čele filištínského vojska stál pověstný obr Goliáš z kterého měli strach i ostřílení vojáci jakým byl i Davidův nejstarší bratr Eliáb. Když se tedy David nabídl králi Saulovi, že půjde proti tomuto obrovi Saul namítl: „Nebudeš moci jití proti filištínskému tomu, aby se potýkal s ním; neboť mládeneček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.“

 

 Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev nebo medvěd, a bral dobytče ze stáda, Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.  I lva i medvěda zabil služebník tvůj; buděť tedy Filištínský neobřezanec ten jako který z nich, neboť zhaněl vojska Boha živého“. 1 Sam. 17, 33-36.

 David byl také pisatelem většiny ze stopadesátí žalmů, v nich je také mnohokrát použito ovcí a pastýřů, a i když věříme, že pisatele byli inspirování Bohem, přece se v každém z nich odráží to, čím se v životě zaměstnávali.

 Už jsem se zmiňoval o tom, že z Biblických námětů čerpali mnozí umělci jako byl Handl, Bach, Rossíni který napsal operu Mose /Mojžíš/ ale také ruský skladatel Modest Musorskij, který napsal „zničení Senacheriba“, a jedním z nich byl i Antonín Dvořák, který za svého pobytu v Americe zhudebnil některé biblické pasáže a myslím si že z nich vyniká nádherný 23 žalm. V hudebninách se prodávají nahrávky těchto skladeb v podání Petra Dvorského. Je vzat podle Králického překladu a tohoto překladu používám i v tomto psaní o ovcích a pastýřích i když je to překlad starý je však v této zemi nejvíce rozšířen mezi střední a starší generaci. A jeho znění je následující:

 

  „Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti žádného nedostatku.

Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

Byť se mi dostali jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého,

Neboť ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

Strojíš hojný stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš až oplývá.

Nadto i dobrota a milosrdenství tvé následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývatí budu v domě Hospodinově za dlouhé časy“ Žalm 23, 1-5.

 

 

Obrazného použiti ovcí a pastýřů je i v několika dalších Žalmech např. Žalm 44,12,23; 80,1; 95,7;100,3;

 V dlouhém 119 Žalmu a verši 176 nacházíme také dojemné vyznání: „Bloudím jako ovce ztracen, hledej služebníka svého, neboť se na přikázání tvá nezapomínám.“

 

 Davidův život byl bohatý na zážitky plných napětí, kdy ještě jako pastýř musel zápasit s divokými šelmami přes krušné časy, když se musel před Saulem schovávat až po vítězné války. A až potud bylo jeho jednáni v souladu se zákonem a mělo prokazatelně Boží schválení až do chvíle, kdy se na něm splnilo několik lidských přísloví. Někdy se říká, že peníze kazí lidské charaktery a myslím i to, které vyslovil americký prezident Truman a  to zni: „Charakter muže ničí peníze moc a ženy“ a toho všeho se jako králi Davidovi do sytosti dostávalo. Ano jen tak nějak si lze vysvětlit ten odporný čin, kterého se dopustil tak ušlechtilý a statečný člověk s Uriášovou ženou Betsabé o kterým se dovídáme z 2 knihy Samuelovy 11 kapitoly.

 

 Ten příběh je ošklivý ve svých důsledcích, a aniž by chtěl Davida nějak omlouvat, je fakt, /že to David neplánoval a že to původně jak by na to řekli mnozí dnešní muž, začalo romanticky a jak jsem poznal většinu dnešních mužů, by to bez váhání udělali kdyby byli na Davidově místě a jednání Josefovo s Putifarkou považují za bláznovství…?/

Tady na Davidovo jednání není skutečně mnoho možnosti pro jeho obhajobu,  protože měl jednak dost svých žen což bylo v té době dovoleno, a další fakt, který svědčí v jeho neprospěch je, otázka: Co dělal ve svém paláci? Z té zprávy totiž vyplývá, že se doslova nudil, a že v té době kdy jeho vojáci nasazovali své životy, měl být v čele svých vojsk.

 A přece bych na jeho obhajobu tak rád něco uvedl, protože jsem si Davidovou postavu oblíbil a s napětím jsem na stránkách Bible sledoval jeho vývoj od mladičkého pastýře až do jeho stáři. Že to byl člověk čestný, poctivý a statečný. Je to možno usoudit mimo jiných situaci i z jeho přátelství se Saulovým synem Jonatánem. A i přes to, že mu Saul neustále usiloval o jeho život, když se dověděl, že Saul a jeho synové padli ve válce velice truchlil nad jejich smrti. Zvláště jsou dojemná slova na adresu Jonatánovu: „…Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Janato! Neboť jsi mi byl příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen…“ 2 Samuelova 1,26.

Jejich přátelství bylo tak krásné, tak čisté je vidět i z toho, že už dlouho po jejích smrti, David pátral po Jonatánových potomcích, aby jim mohl projevit  přátelství. Potom se našel Mifibozet, který byl kulhavý na obě nohy, a David mu zaručil, že mu bude vráceno pole po dědovi Saulovi, a on bude po celou dobu jíst u královského stolu. – 2. Samuelova  9 kap.

 

  Po této události už Davidův život nebyl nikdy jako dříve a šel od jednoho pádu k druhému.

Hned první studená sprcha ho čekala, když byl k němu poslán prorok Nátan. Prorok začal svou řeč velmi působivým příběhem o dvou mužích. Jeden bohatý, bezcitný, bezohledný, který měl velké stádo ovcí i jiného dobytka, zatímco ten druhý měl jedinou ovečku které se ten bezohledný muž zmocnil a vzal mu jí:

 „…Kterýžto přišel k němu, řekl mu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý druhý chudý.  

 Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho,

 Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru.

 Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil jí muži, kterýž byl přišel k němu.“- 2. Samuelova 12, 1-4.

 Když si David tuto zprávu vyslechl, velice se rozhněval a není divu-tato řeč bylá tak laděna, že musela vyvolat hněv i u otrlého člověka natož u bývalého pastýře. Tam se v člověku probudí neobyčejná citlivost a vyvolají takové emoce při pohledu na bezbrannost ovcí a to ještě více když je pozoruje s malými jehněti, kterým se ještě podlamují kolínka když se pokoušejí o první krůčky, o první sáni a když je přitom napadají divoké šelmy, jak to předtím David Saulovi řekl. Kdyby se jednalo o doslovný příběh tak si živě dovedu představit jak by David proti takovému člověku zakročil. Bylo to však jako ta studena sprcha když si David vyslechl další slova proroka Nátana: „Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl k Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil. Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, protože učinil věc tu, a nelitoval jeho.

I řekl Nátan k Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy. 

A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych ještě přidal mnohem více…“ 2 Samuelova 12,5-15. 

 

  V biblických dobách bylo významnou události stříhaní ovcí, něčím jako bývaly v naších končinách dožínky. Byla to doba hodování a Bible se zmiňuje o dvou případech stříhaní ovcí v době patriarchů a to u Lábana jak se o tom zmiňuje Genesis 31,19. a druhý případ nacházíme také v knize Genesis 38,12. a to u Judy čtvrtého Jákobova syna.

 Z Davidova života se dovídáme  aspoň o třech takových událostech. V prvním případě to bylo ještě předtím, než se ujal království. Když poslal své muže k bohatému muži Nábalovi Karmelskému, který měl tři tisíce ovcí a tisíc koz, aby poslal pro Davidovou družinu nějaké potraviny z hostiny, kterou připravil pro své střihače. O tom, jaká to byla doba hodování se dovídáme z 36 verše 1 Samuelovy 25 kapitoly: „…an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm , a byl opilý velmi…“

 O druhé takové události z Davidova života se dovídáme z 2 Samuelovy 13,23: „…když střihli ovce Absolonovi v Bálhasor, jež jest podle Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.“.

 To už bylá doba po oné neblahé události s Betsabe kdy už to šlo s Davidem z kopce. A o jednu z těchto pohrom které se na Davida valily jak mu to ostatně řekl Nátan, se postaral jeho syn Absolón.  Absolón využil hostiny, kterou nechal vystrojit u příležitosti stříhání ovcí aby zabil Amnona a zdá se, že už tady začínají jeho plány, aby se zmocnil království jeho otce Davida.

 O třetí zmínce o střihání ovcí z Davidova období se dovídáme z 1. Královské 1,9,10…

 

 Když se potom stal králem Davidův syn Šalomoun, který postavil ten pověstný chrám tak při jeho zasvěcování - při této velké události obětoval mimo jiných zvířat 120 000 ovcí.-1Královská 8,63.

 Po Šalomounově smrti se toto království rozdělilo na severní Izraelské a dvoukmenné Judské, ovce i nadále hrály významnou úlohu v životě Izraelců a také okolních národů.

Tak se dovídáme z 2 Královské 3,4.: „Méza pak král Moabský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců s vlnou jejich.“

 Mnoho zmínek o ovcích nacházíme v biblických knihách, které pojednávají o období králů Judských a Izraelských např. 1.Par.5,21; 12,40; 21,17; 2. Par.15,11; 18,2,16.

 Když po modlářském období nastoupil v Jeruzalémě dobrý král Ezechiáš a očistil a obnovil tamní uctíváni, bylo obětováno u té příležitosti m.j. 7 000 ovcí od krále a od knížat 10 000 ovcí. 2 Par.30,24.

 Za vlády Ezechiáše působil prorok Izaiáš, který ovcí a pastýřů mnohokrát použil v obrazném smyslu.

„Jako pastýř stádo své pásti bude, do náruči svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.“ Iz. 40,11.

 

Snad nejpůsobivěji zní prorokova slova, která jsou proroctvím na Ježíše a na jeho utrpení a na význam jeho smrti pro celé lidstvo.:

   „Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.  

Pokutován jest i ztrápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož jí střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.“ Iz.53,6,7.

 

 Dalším z velkých proroků byl Jeremiáš a  u něho se s touto symbolikou rovněž  potkáváme.

Tak jako doslovní pastýři nejsou všichni takový, jako by měli být tj. obětavý, starostlivý o svěřené ovce. A  tak se i v tehdejším Izraeli vyskytovali špatní symboličtí pastýři ať už to byli kněží nebo králové kteří pásli spíče samí sebe něž svěřené ovce.:

 „Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé dí Hospodin. Protož takto praví Hospodin Bůh Izraelský o pastýřích, kteříž pasou lid můj: Vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštěvujete jich; aj já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich dí Hospodin.

Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je do ovčinců jejich, kdežto ploditi a množiti se budou.

Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly, dí Hospodin.“ Jerem.23,1-4.

 

 A jako třetí z velkých proroků byl Ezechiel a všichni tří z tzv. velkých proroků působili v obtížných dobách. Izaiáš byl  m.mj. jak bylo již uvedeno prorokem za vlády Ezechiáše který zažil  krutou Asyrskou říši a její rozpínavost. Ta  která sehrála  svou úlohu při zničení desetíkmenného Izraelského království a odvlečení jeho obyvatelstva do Asýrie. Ale také později za vlády Sargonova syna Senacheriba. Ten po dobytí mnoha Judských měst poslal Ezechiáši ultimátum, které se mu stalo osudným když srovnával panovníka celého vesmíru s modlami okolních národů.: „Tehdy vyšel anděl Hospodinův, a zbil ve vojsku Asyrském sto osmdesát a pět tisíc. …“ Iz. 37,36. 

 Za Jeremiášova života byla už na scéně jiná politická mocnost která ohrožovala Judské království a tou byla říše Babylonská. Jeho život však byl mnohokrát v nebezpečí ani ne od této vnější mocnosti, ale od vlastního národa kterému musel přinášet tak nepopulární a nepříznivé poselství m.j. v tom, že je táto mocnost ovládne, a že jí nemají odporovat. Jer.25,11,12.

 Jak Jeremiáš, tak třetí z velkých proroků Ezechiel zažili zničení Jeruzaléma Babylonskými vojsky avšak každý na jiném místě. Jeremiáš byl v té době v Jeruzalémě a na vlastní oči viděl to, co bylo jeho ústy o tomto městě předpověděno, zatímco Ezechiel byl v té době už v Babylóně.  

 V Ezechielově knize je také hodně používáno ovcí a pastýřů v obrazném smyslu. Tomu, kdo se chce přesvědčit jak dlouhou tradici má salšnictví ale také úloha pastýře že se od té doby nezměnila by si mohl přečíst  Ezechielovou 34 kapitolu a verše 2-10.

 „…Takto praví panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraelským, kteříž pasou sami sebe.

Zdaliž pastýři nemají stáda pasti?

Tuk jídáte, a vlnou se odíváte, což tučného, zabíjíte, stádo však nepasete. Neduživých ovec neposilujete, a nemocné nehojíte, a zlámané neuvazujete, a zaplašené zase nepřivádíte, a zahynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi.

Takže rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní. Bloudí stádo mé po všech horách, a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého, a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného,  kdo by jich hledal.

 Protož ó pastýři, slyšte slovo Hospodinovo:

Živť jsem já praví panovník Hospodin, zajisté protože stádo mé bývá v loupež, a ovce stáda mého bývají k sežrání všeliké zvěři polní, nemajíce žádného pastýře, aniž se ptají pastýři moji po stádu mém, ale pasou pastýři sami sebe, stáda pak mého nepasou,  

Protož vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Takto praví panovník Hospodin:

Aj, já povstanu proti pastýřům těm, a budu vyhledávati stáda mého z ruky jejich, a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli více ti pastýři samých sebe. Vytrhnu zajisté stádo své z úst jejich, aby jim nebyly ovce mé za pokrm.“ Ezech. 34,2-10.

Ezechiel dále pokračuje v této kapitole až do 30 verše touto obraznou řeči. Je tam tak pestrobarevně zobrazen duchovní ale i všeobecný stav v Judském království své doby. To byl ostatně i jeden z hlavních důvodů, že se Bůh od nich odvrátil, a dovolil,aby je postihla národní tragedie v podobě Babylonského zajetí.  

 Po Ezechielovi následují knihy tzv. malých proroků a u nich rovněž nacházíme některé zmínky o této tematice. Tak u Daniele, který se dostal do Babylonu s několika druhy ze šlechtického rodu ještě předtím, než Nabuchodonozor odvedl všechny Judejce do zajetí Dan,1,1-3. U Daniele nacházíme takový úkaz, je to souboj dvourohého berana s jednorohým kozlem. Bylo to už v době před pádem Novobabylónské říše, která ho tam odvedla a která byla v roce 539 př.n.l. dobyta Perskými vojsky. V tomto prorockém souboji o kterém Daniel píše v 8 kapitole  

Dvourohý beran představuje dvojvelmoc Médů a Peršanů, a jednorohý kozel představuje velmoc, která teprve měla vzniknout. A tou měla být Makedonská říše která svého vrcholu dosáhla pod vedením Filipova syna Alexandra. Ten dobyl tak obrovské území, jakého nedosáhla žádná říše před nim. Ten po dobytí Malé Asie, Palestiny a Egypta se vydal na Severovýchod, kde se vlastně naplnilo toto prorocké drama z Danielovy 8 kapitoly. Stalo se to když Alexandrovo daleko méně početné vojsko 47 000 /jako jednorohý kozel/, porazilo silnou 250 000  Armádu perského krále Dária III. /dvourohého berana – dvojspolek Médů a Peršanů/. Daniel toto napsal v době posledního babylonského krále Baltazara Dan.8,1, přibližně 200 let před touto rozhodující bitvou.

 

 Po Danielovi se nachází další z malých proroků a to Ozeáš a ten poukazuje na praotce Jákoba který byl jak už víme pastýřem: „Tam do Galád utekl byl Jákob z krajiny Syrské, kdež sloužil Izrael pro ženu, a pro ženu hlídal stáda“ ; Oz. 12,12. 

 

 

  Po Ozeášovi následuje prorok Amos, který na začátku představuje slovy: „Slova Amosova, /jenž byl mezi pastýři/ …Am.1,1. A hned dalším verši  je v poselství, které měl oznámit použito pastýřů a salaši: „I řekl: Hospodin řvati bude ze Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj,

I budu kvíliti salaše pastýřů, a vyschnu pole nejvýbornější.“ Am.1,2.

Takto praví Hospodin: Jako když vytrhne pastýř z úst lva dva hnáty anebo kus ucha, tak vytrženi budou synové Izraelšti…“ Am.3,12.

 Další z malých proroků Micheáše nacházíme takové přirovnání: „Budou též ostatkové Jákobovi mezi pohany, a uprostřed národů mnohých, jako lev mezi zvěří divokou, jako mladý lev mezi stády ovec…“ Mich.5,8. 

Další prorok Zachariáš popisuje rovněž obraznou řečí nedobrého pastýře: „I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého! Neboť aj, já vzbudím pastýře v této zemi, jenž pobloudilých nebude navštěvovat, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. Ale běda pastýři tomu ničemnému, jenž opouští stádo! Meč přijde na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.“ Zach.11,15-17.

 Tím by končilo vyprávění o ovcích a pastýřích z období, které se všeobecně označuje Starozákonní nebo před Kristem, což ovšem není jedno a totéž. A to z jednoho prostého důvodu. Poslední starozákonní pisatel a prorok Malachiáš nenapsal svou knihu roku 1 př. Kristem ale několik století /asi 4stol./  O tom, jak dlouhá doba uplynula od posledního starozákonního pisatele Bible tj. od doby po návratu z Babylonského zajetí až do příchodu Krista si přibližně vytvoříme když začneme číst evangelia a Skutky Apoštolů. Ihned nás nápadně myšlénka, že vstupujeme do jiného světa, do jiné společnosti, střetáváme se s jinýma hodnostáři s jinýma tituly ale i s vlivnýma skupinami, které ovládaly Židovskou společnost Ježíšovy doby. Byly to hlavně dvě náboženské skupiny s kterými měl Ježíš nejeden konflikt,a to Farizeové a Saduceové. třetí skupina nebyla tak náboženská ale politická a těm se říkalo Herodiáni. Historie každé z těchto vlivných skupin je různá. Tá první se zřejmě dá vystopovat k Makabejského období o kterém jsem se již zmiňoval. Saduceové své pojmenování odvozovali od kněze Sádocha viz…1 Královskou 2, 35.   Ani toto popsané téma nepostupovalo  přísně chronologicky -

Bible není seřazena chronologický ale tématický na knihy historické, poetické a prorocké.

Nyní se tedy přenesme o staletí do I století našeho letopočtu, kdy se na Blízkovýchodní scéně objevil dlouho zaslíbený a očekávaný Mesiáš.

A to hned při jeho narození se setkáváme s pastýři ovcí a to přibližně v té oblasti, kde přibližně před tisíci léty pásával mladičký pastýř z Betléma David. Tato biblická událost je mezi lidmi nejvíce rozšířena, žel někdy nepřesně podávána. O tom, jak to skutečně bylo podává zprávu evangelista Lukáš v 2,8-20.

 

  „A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držice nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

Tedy řekl jim anděl: Nebojte se: neboť aj, zvěstují vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.  Neboť narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.“ Luk.2,8-11.

„I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jež se stala, o níž Pán oznámil nám. Luk. 2,15.

I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo pověděno jim.“ Luk. 2,20.

 Když potom Ježíš vyrostl a po svém křtu v řece Jordánu ve věku třiceti let se stal Mesiášem neboli Kristem, velmi hojně používal ve svém výučování podobenství o ovcích a pastýřích.   První takové spodobnění nacházíme hned u Matouše 9,36. a už jsme se s podobným vyjádřením setkali několikrát i v průběhu starozákonního vývoje.

„A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.“ Viz též Marek 6,34.

Když potom do tohoto vyučovacího díla zapojil i dvanáct apoštolů a později i další učedníky, dával jim takové pokyny jak si mají počínat, řekl jim m.j. „…Ale raději jděte k ovcím zahynulým z domu Izraelského“. Mat.10,6.

 „Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky;…“ Mat.10,16.

 „…Nejsem poslán než k ovcím zahynulým z domu Izraelského“. Mat.15,24.

V jiném případě když přišel do sporu se skupinou farizeů kteří, jak to Ježíš na jiném místě znázornil, že „cedíte komára, a velblouda požíráte.“ Mat. 23,24., A když mu vyčítali nejrůznější malichernosti, které si navíc sami během doby stanovili, řekl jim m.j.: „On pak di jim: Který bude z vás člověk, jenžto by měl ovcí jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevtáhne jí? A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.“ Mat.12,11,12.

 Další Ježíšovo znázornění nacházíme u Matouše 18,11-13. „Neboť přišel syn člověka, aby spasil což bylo zahynulo. Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.“

U evangelisty Matouše v 25 kapitole 32,33, nacházíme takové podobenství: „A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozděli je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postavíť ovce zajisté na  pravici své, kozly pak na levici.“ Toto podobenství znázorňuje Ježíše po  jeho druhém příchodu v úloze světového panovníka.

 Že je Ježíš takovým pastýřem nacházíme to v Janově evangeliu vyjádření pronesené zvláště procítěně a to v 10 kapitole:

 

  „Amen amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. 

 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.   

Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; neboť znají hlas jeho. Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; neboť neznají hlasů cizích. „ Jan 10,1-5.

 „Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely je ovce.

Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly a hojně aby měly.

 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká,  a vlk lapá a rozhání ovce. Nájemník pak utíká; neboť nájemník jest, a nemá péče o ovce. Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajiť mne mé. Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. A mámť i jiné ovce, kteráž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivést, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.“ Jan 10,7-16.

  Z Ježíšova vyučování vidíme, jak mistrovský si počínal. Že mu nešlo jen o to, odpřednášet nějakou látku, ale že se zajímal o své posluchače jak smýšlejí a jak uvažují, a co jsou schopní pochopit. Proto při svém vyučování používal tolik podobenství a znázorněni. Byla to znázornění taková, která jim byla blízka, s čím každodenně přicházeli do styku. Proto čteme podobenství o rozsévači, který zasel semeno do čtyř druhů půdy.Mat. 13,3-8. Nebo o pšenici a koukoli. Mat. 13, 24-30. O dělnících na vinici.Mat.20,1-13. A mnoho dalších podobenství a  znázornění ale nejvíce a nejpůsobivějších je těch o ovcích a pastýřích, ovčincích.  

 

Tato podobenství zapůsobila i na mnohé cestovatele, kteří se pohybovali po biblických zemích, kde si ověřovali pravdivost Ježíšova podobenství z Janové 10 kapitoly. Já si vzpomínám na reportéra jedné americké televize působícím na Blízkém Východě někdy v polovině šedesátých let. Ten si chtěl toto Ježíšovo vyprávění ověřit a tak se domluvil s beduínským pastýřem na tom, že si vymění oblečení zda to ovce rozpoznají. Tak se stalo, že tento reportér převlečený do pastýřova obleku volal na ovce tak, jako to obvykle dělal tento pastýř ale ovce na to nereagovaly. Když to ale udělal tento pastýř, i když byl převlečen do reportérova oblečení ovečky ho pěkně následovaly. – „ Ale cizího nikoli následovati nebudou…neboť neznají hlasů cizích.“ Jan 10,5.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Když se blížila ta poslední noc před jeho smrti, řekl svým učedníkům jak se v této těžké době zachovají: „Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Neboť psáno jest: Bíti budou pastýře, a rozprchnou se ovce stáda.“ Mat. 26,31.

 Ježíš tedy představoval nejen znamenitého pastýře ale i protiobrazného beránka pasach,

kterého Izraelité každoročně pojídali ve výročí té osudné nocí, když měli vyjít z Egyptského otroctví. –Exodus.12,3.

Ježíš tuto událost spojil s tím, čemu se všeobecně říká, poslední večeře. To bylo nejen symbolické ale mělo to i prorocký význam neboť tyto každoroční připomínky ukazovaly na

Dokonalejší a hodnotnější oběť. Mat.26,17-27.

Není proto divu, že když Ježíš takto k srdcím lidí mluvil, že jej zástupy následovaly, a jemu jich bylo líto, protože byli tak „opuštění a rozptýlení jako ovce, nemajíce pastýře.“ Mat.9,36.

 

Dále lze uvést Jan 21; Skutky 20;…Petr.atd.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA